Jsem dívka vystřelená do vesmíru
zmocněná stopami žihadel
podomní obchodníci bratři mí hledači
stejně neduživí jako já
a můj vlastní sestup se obtáčí kolem noci
kterou jsem kdysi bezesporu
byla…
Stěží chápeme rozsah vlastních slov
i mimo i přes nás
my jako hvězdokupy
jako zrozenci jeskyní vystlaných suchým peřím
odtud touha po létání
ve větvích vesmírného stromu
muž v kápi která je-podívej-
která je prázdná
až na to světlo a teplo
a shledáváš krásu tohoto pohybu mezi okrajem a okrajem
ovšem z druhé strany-
Uklidňující vyznání všeobsahujícího prostoru
ukolébává zdatné spáče
kudrnaté hochy s žirafími krky
kteří stále pijí z mléčné dráhy
podivuhodně vykroužení
se zadečky plnými drog
pouze dnes se jim tak neříká
odříkávají mantry obracejí se za svůj krk
za vesmírné oči a jícen
otevírají už dvakrát otevřené
a přece se durdí, vesmírní hoši
a znovu uléhají na měkké postele
z nichž sesílají výpary svých těl dolů na zemi
kde víří jako možné myšlenky
v rozpukaných zdech
v kontejneru s odpadky
v obchodním domě
v kleci divokých zvířat v jejich pachu
který tak nádherně rozrušuje
myslí
ztracenou sílu lidí
ve špíně, v prachu, sílu divokosti
staré stádium zhnisané krve
a prvních otázek po smyslu
zatracenosti přiznané či nikoli
útěcha jako
svíce
vědomí
(Jsou to zápisky z cest
pro soukromé účely)
|