Když tak někdy sama stojíš

před budoucím svým osudem,

lásky se prý trochu bojíš,

neříkáš to se studem.

Radši báseň napíšu Ti,

nežli něco poradím,

i já to chtěl prožívati,

přátelstvím zvát prozatím.

Každý z nás už prožil vzestup

a taky tvrdší pád,

proto nemusíš však držet odstup

od krásných lásky vnad.

Velký něžný cit je láska,

jež si žena zaslouží,

milovat ji, to je zkrátka

po skoku být za louží.

Překonávat překážky,

které osud někdy hází

není úkol přetěžký,

když dost je u nich lásky.

Kráčet spolu životem,

a cítit jen tu lásku,

vědět, že je za druhem,

i když nevydá hlásku.

Že tak píšu,prosím promiň,

jen dokázat jsem já Ti chtěl,

i mužů je zde malý odstín,

jež nechtějí jen krásu těl.