Cha, usmál se pes
hned poté co strachy posrán
proběhl temný, hluboký
lidskou činností neposkvrněný les.

Pak přebrodil jez
kde v hluboké vodě
plné kalu a kamení
utopil se kdysi děs.

Zakopl o bludný kořen
na němž muchomůrka rudá
čekala na osud
jenž byl pro něj stvořen.

Zmizel tiše v dáli
kde obyčejně psi mizí
když smutno jim je
tam v klidu na život kálí.

Vražedné na něj však zaútočily včely
neb úctu k psovi neměly
a sluneční paprsky?
Ty jeho kosti vybělely.

Tak skončil ten pes
co proběhl les
a přebrodil jez
a zažil bezútěšný děs
chudák pes.

Budiž mu země lehká a nebe širé.