|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V dunění okovů nezměrných zmíráš kletbou pradávnou v krůpějích poháru hořkosti bloumáš jarní krajinou.
V bouřlivém zákmitu porozumění jantarové oči něhou dívčí voní s dětskou samozřejmostí skrápí sametové řasy jinovatkou čekání.
Pramínky vlasů sepnuté stuhou mlčení stékají ti po tváři s němou prosbou dotyku chlapeckých dlaní.
Rubínové rty bolestnou touhou žíznící neutuchají symfonií smíchu mlhou dětské bezbrannosti procitají.
Obručím nesčíselných trpkými záchvěvy blouznění vzepřelo se vzpínající srdce.
|
|
|