|
| |
 |
Katarze
Autor: A.P.D. (Občasný) - publikováno 14.6.2000 (19:35:16), v časopise 19.6.2000
|
|  |
Proč je v lidech tolik zloby, zášti a nenávisti, proč se navzájem okrádají, podvádějí, vraždí. Kde se v nich bere ta zoufalá nelidskost?! Proč je mír a pokoj udupáván válkou, proč lidé trpí pod krutovládou jiných. Proč je svět takový. A je pouze takový? Ne, není! Svět byl stvořen Bohem a i přes všechno zlo na Zemi, svět není peklem. Někdy mi však připomíná očistec.
Poslouchám hudbu z Titaniku, a přitom na mne doléhá ta nesmírná tíha morální špíny kolem mně i ve mně. Sahám až na dno svých sil, až na dno svého srdce a nechávám promlouvat svou duši - své svědomí. Zmocňuje se mně ohromná síla, mám pocit, jakoby se mé tělo obrátilo naruby, neuvědomuji si nic kolem sebe, dostávám záchvat zoufalství, prázdnoty a ohromné bolesti z každého detailu mého života, který mne nějakým způsobem poznamenal. Zalykám se pláčem, křičím a téměř se zmítám v křečích. Dostávám se až na dno svých sil, ale zároveň vše, co se ve mně nahromadilo, veškeré city, které jsem musel skrýt, mají volnou cestu z mého nitra ven, osvobozuji se od nich a zároveň se od nich učím, snažím se jim porozumět.
Hudba doznívá a já ležím na podlaze, tvář mokrou od proudů slz a vlasy slepené potem. Nehýbám se, jen sem tam se projeví doznívající záchvěv těla. Přerývaně dýchám. Vracím se zpět z daleké pouti, klidný, vyrovnaný a posílený. S každou vteřinou se do mne vlévá vodopád nových sil, touhy a odhodlání čelit tomuto světu láskou. Láskou, kterou mám v srdci, a která je mocnější nad všechny zbraně, láskou, která stejně nakonec, spolu s pravdou, zvítězí nad lží a nenávistí. Já tomu věřím, tato víra mi pomáhá žít, tato víra je můj život. Čas a lidská láska často musí zhojit rány lidmi způsobené. A proto: „Kdybych lásky neměl, zač bych stál!“
|
|
|
