Já jsem se dneska sakra zadlužil,

                           už ani nevím, na čí žal jsem pil,

                           vím jenom, že jsem špatně pochodil,

                           a tak jsem se sám, úplně sám

                           až k ránu domů vypravil.

                                 Ulice byla lesklá a louží bylo moc

                                 a něčí ruka dětská vyprovázela noc

                                 a jak jsem se tak loudal

                                 tou ranní hodinou,

                                 jak ve snu jsem se potkal

                                 s průzračnou dívčinou.

                    Ona šla vpředu krásná, já za ní přes ten most

                    a ne, a ne ji dohnat a měl jsem proto zlost

                    a měl jsem velký strach, že déšť ji rozmočí,

                    v tom ona se otočí a koukne mi do očí a svět se zatočí.

                                A náhle bylo ráno

                                a v ulicích byl lesk

                                a na mě vám to padlo,

                                takový divný stesk,

                                vím jenom, že jsem plakal

                                a louží bylo moc,

                                ta dívka řekla sbohem, sbohem a dobrou noc…

                                               Chvíli jsem stál

                                               a sám jsem se tam bál,

                                               pak jsem šel dál

                                               a snad jsem se i smál…

                                Ulice byla lesklá a louží bylo dost,

                                ta dívka byla hezká a odnesla mi zlost

                                a já šel přes ten most a naproti mně den

                                a to, co vám tu zpívám, byl možná jenom sen.