Já vznášela se nad zemí

a život svůj si žila,

až někdo řekl dost snění

tak jsem se probudila.

Z hůry mi rukou pokýval,

dost dlouho už jsi spala,

křídla jsi měla z papíru

a teď se polámala.

S ptáky se honit nad mraky,

zachytit štěstí v letu,

štěstí má křídla prachový,

uletělo mi taky.

Den po dni zvolna ubíhá,

v kapky se v čase mění,

peříčko k pírku přikládám,

než přijde světlo denní.

a jednou křídla dokončím,