|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Poslední potkaní příhoda se mi stala na letošní Velikonoce. V kuchyni se mi začaly přemísťovat některé potraviny, které mi nakoupila pečovatelka. Kyselé okurky od oběda mizely a rohlíky byly nahlodány skrz PVC-pytlík známým "myším" stylem, jenže podle rozteče zubů to musela být hodně veliká myš. Takže zase potkan? Zatím se mi ho nepodařilo spatřit. Byl opatrný, usídlil se mi v kuchyni a tam měl možnost úkrytu celkem po pěti kusy nábytku. Proto jsem na jeho vypuzování rezignoval a potají doufal, že snad sám časem odejde. Sestřička z domácí péče mi koupila pastičku, ale jenom malou, na obyčejné myši domácí. Ta by potkana leda tak postrašila. Přesto jsem ji nastražil na ledničku, kam mi potkan s oblibou chodil na různé dobrůtky. Jako návnadu jsem použil vlašský salát, ale potkan třikrát zbaštil návnadu a past přitom ani jednou nespustil.
V sobotu ke mně chodívá asistent z občanského sdružení. Včas jsem ho o svém potulujícím se potkanovi informoval.
„Neboj se, chytíme ho.“ usmíval se asistent a nasadil na hůl od smetáku jakýsi bodec, snad od špízu nebo z ražniči. Pak mě zahnal do ložnice s tím, že chce zůstat sám s potkanem. Jen oni dva a nikdo víc. Slyšel jsem zvuky odtahovaného nábytku a po hodině jsem se odvážil vstoupit do kuchyně. Panoval tam obrovský nepořádek.
„Jak se daří lov?“ ptám se, i když bylo jasné, že blbě.
„Ta mrcha si zalezla za kredenc. Zkoušel jsem s kredencí hýbat, aby vyběhl, ale pořád tam trčí a nechce se hnout.“ povídal otráveně asistent.
„Je ještě možnost koupit v Bauhusu past na krysy?“
„Tam je otevřeno skoro pořád. Já pro ni skočím. Ty zatím odstraň z kuchyně veškeré volně ložené potraviny. Vyhladovíme ho.“
Za půl hodiny se asistent vrátil s bytelnou dřevěnou pastí, která měla velmi citlivé spouštění. Těchníčeskoje ustrójstvo bylo stejné, jako u pasti na obyčejné myši domácí, ale vše bylo asi třikrát větší a péro tak silné, že by snad přerazilo člověku prst. Dali jsme jako návnadu slaninu a já trval na tom, že past musí být umístěna na ledničce, v žádném případě ne na zemi:
„Na tuhle nastraženou věc bych nechtěl šlápnout bosou nohou.“
Nakonec jsem svou ideu prosadil. Past jsme zanechali na ledničce, kam už si potkan zvykl pravidelně chodit na chutný salátek. Asistent pak spěchal za dalším klientem.
„Dej mi vědět, jak to dopadlo.“ loučil se.
Opatrně jsem chodil nakukovat do kuchyně. Žádné potraviny mimo ledničku potkanovi k dispozici nebyly, jen ta vonící slanina v pasti. Při třetím nakouknutí jsem strnul: past z ledničky zmizela, aniž by bylo cokoliv slyšet. Žádné cvaknutí, prostě nic.
„Asi se přece jen chytil a v předsmrtné agonii někam odpochodoval i s pastí.“ zněla moje první myšlenka. Vzal jsem lampu, odtáhl ledničku od zdi a posvítil tam. Potkan ležel na zemi i s pastí. Byl mrtvý. Vykrvácel na podlahu. Budu si muset objednat u vedoucí pečovatelek "extra úklid po potkanovi". Za ten týden nechtěné symbiózy po sobě zanechal spoustu nečistot a smradu.
|
|
|
