Věc se smyslem


Přešel k dalšímu šuplíku. Přece tady musí bejt něco, co má smysl. Aspoň trošičku...
Zahozená bota. Kdo to sem dal.
Dudlík.
Opalovací krém. Kovový náhrdelník.
A konec. Zase nic.
Zabouchl naštvaně šuplík. Rozhlídl se. Už jich prolezl snad tisíc. No... to si asi fandil. Některý vyhodil na zem a... vlastně je úplně vysypal... Ohlídl se. Pořád tam všechno leželo. Jak to, že to nikdo neuklízí?
S některýma šuplíkama nebo poličkama si zase nedovedl poradit. Byly tak vysoko, že se mu vysypalo všechno, co v nich bylo, a šuplík mu navíc několikrát spadl na hlavu. Je ale divný... No, ten šuplík někdo uklidil zpátky... aby mu mohl spadnout na hlavu víckrát. Na zemi potom byla vždycky spousta střepů... a některý vypadaly... ale ne... Nevypadaly. Bylo to jasný. Byly to střepy nějaký věci, která měla smysl.