O hrníček

opírá se stín

má ruce

v bok

já hlavu

podepřenou

k tomu

jím chleba

tlustě máslem

ona jen nevěřícně

tence

maže svůj

Do hrníčku

nalévám si

čaj

zbytečný

druhý nálev

piju

první

nejlepší

Konvice neví

že si dráty někde

pálí

já prsty

staré dopisy

nehoří čoudí

poslední sirku

mezi zuby

schovávám

jak nohy studené

ne mrtvé

pod peřinou

drkotají

ne moje

říkám si

tak cizí

teď si jsem

a opírám se

o hrníček

o druhý

vypitý

opírám se

o stín

její

Ty nohy budou moje

a ona

Uvidím...