Sallybill (Stálý) - 31.3.2009 > Vyznávám filozofii naprosté jednoduchosti a na jejím základě bych měl jedno možné vysvětlení. Vidí-li pes psa, zpozorní. Cítí-li pes psa, má jasno. Ruzum nás naplnil pýchou až po okraj. Čich, chuť, hmat, sluch, ale i zrak jsme ponížili vůči rozumu na ubohé lokajíčky. Je docela možné, že potkáme- li někoho docela obyčejně ho ochutnáváme a očicháváme, leč vjemy jsou to rozumu nezaznamenáníhodné a pak se divíme.
...a náhody? Zase pýcha. Spadne- li nám na hlavu střešní taška, sotva se probereme, jsme celí užaslí a říkáme si: ale, ale, to je mi náhoda. Zrovna teď se musela uvolnit, když jsem přímo pod ní, ale... Dejme tomu, že na té staré střeše je 3000 počasím těžce zkoušených tašek a pod nimi projde tisíc lidí den, co den, rok, co rok. Sotva ale jeden dostane do brembeřice, začne vzývat náhody a hledat mystická znamení, přičemž statisíce, co prošli bez nehody ani nevědí.
Vím naprosto přesně, kde je střed vesmíru, je přímo tady v mé hlavě. Problém je v tom, že těch středů je několi miliard, zrovna, co lidí.
Ještě řečnická otázka: Proč se autorka stejným způsobem nezamyslela nad slovem "potkat"?
