Drogy
a duchovnost
Sté výročí narození objevitele LSD dr.
Alberta Hofmanna neúprosně nastoluje otázku společenských omezení,
vztahu drog a duchovnosti, duševního zdraví a duševní nemoci. Nejsem
v této oblasti ani zdaleka ten nejpovolanější. Přesto, právě pokus o
střízlivý (byť
laický) pohled může mít smysl. Volba
svobody nebo závislosti se totiž týká každého člověka bez výjimky.
(pozn. autora: článek byl napsán v roce
2006)
Procházím se lesem. Cítím zvláštní,
omamnou a těžkou vůni. Za chvíli přicházím ke skupině vysokých
exoticky vyhlížejících bylin rostoucích u cesty, mají nádherné bílé
květy, chci si je vyfotit. Sedí na nich čmeláci, musím být rychlý a
opatrný, aby mi neuletěli. Po chvíli zjišťuji, že neuletí. Líně
lezou, nebo jen sedí, je to podivné.Když jednoho přenesu na trávu,
pomalu se začíná probírat z opojení ...
Slovo droga pochází z holandského kořene
droog, což v doslovném překladu znamená žízeň. Základní
charakteristikou drog je tedy návykovost, vytváření závislosti. To
platí jak pro běžné stimulanty jako jsou kofein, tein nebo nikotin,
tak pro látky tlumící bolest jako je např. morfium nebo opium. Z
určitého hlediska může být za drogu považováno i nadměrné sportování,
nebo sex – aniž by šlo pouze o „drogy v přeneseném smyslu
slova“, protože si při těchto činnostech tělo vyrábí návykové
látky podobné umělým drogám.
Zatímco účinky ne-psychedelických jsou
všeobecně známé a je zcela zřejmé že samy o sobě nikoho nemohou
přivést k duchovnímu pokroku, u psychedelik v tomto směru není zcela
jasno. Možné využití psychedelik na duchovní cestě naznačuje
naznačuje například velmi optimistický článek v březnové Regeneraci
[1] věnovaný LSD a Albertu Hoffmannovi . Tento článek se bohužel
nezmiňuje o tom, že účinky psychedelik jsou individuální,
nepředvídatelné a že mohou být i nebezpečné.
Pokud se podíváme na možné vedlejší
účinky, zjistíme že jedním z prvních použití LSD bylo „umožnit
psychologům získat lepší subjektivní pochopení schizofrenní
zkušenosti“ a že „LSD může již při jednorázovém požití
vyvolat těžkou drogovou psychózu, která nemusí být léčitelná“.
Dále zjistíme, že „konzumace by se měly zdržet zvláště osoby
které trpěly psychickými problémy nebo jsou psychicky labilní“,
i když problémy nejsou vyloučeny ani u psychicky stabilních a
připravených osob.
Sám Hofmann napsal, že „
[V] manickém, hyperaktivním stavu může mít pocit všemohoucnosti nebo
nezranitelnosti za následek těžké úrazy. K těm došlo, když se opojený
ve svém pomatení zastavil před jedoucím autem, protože se považoval
za nezranitelného, nebo když ve víře že může létat vyskočil z okna.
Počet takových neštěstí způsobených LSD však není tak vysoký, jak by
se mohlo zdát podle senzacechtivých zpráv masmédií." [2]
Většina zdrojů se shoduje v tom, že LSD
nevyvolává žádnou těžkou závislost, nanejvýš touhu opakovat „trip“.
To však není možné, protože účinky se při rychlém opakování dávky
snižují. Zkušenost je možné v plné síle opakovat teprve po 14 dnech
abstinence.
Co se týče vztahu LSD a duchovnosti, je
dobré se trochu zamyslet nad následujícími slovy A. Hofmanna: „LSD
mi připomnělo několik zkušeností z dětství, o kterých jsem nikdy
nemluvil, ale stále si je pamatuji.“ [3]. Primární tedy není
LSD, ale polozapomenutá „zkušenost z dětství“.
Zatímco klasické drogy mohou mladým lidem
přirozené duchovní zážitky zablokovat, u drog „rozšiřujícíh
vědomí“ může být jakýkoli duchovní zážitek zkreslen a předem
znehodnocen tím, že bude považován za pouhou halucinaci. Použití
psychedelik na duchovní cestě v našem současném konzumně orientovaném
evropském prostředí je více než sporné a nelze je v žádném případě
doporučit. Vždyť cílem duchovní cesty by nemělo být dosahování
schizofrenních halucinací, ale uvědomění jednoty s Absolutnem,
chcete-li s Bohem nebo Božstvím.
Není vyloučené, že by se psychedelika dala
efektivně použít k léčbě některých jinak neřešitelných psychických
problémů. Po volném komerčním šíření LSD jako „rekreační drogy“
v bouřlivých 60. letech logicky následovala tvrdá, až hysterická
reakce typu „od mantinelu k mantinelu“. Psychedelika byla
hozena do jednoho pytle s tvrdými drogami a jejich výzkum byl
následně zablokován. Psychedelika tak bohužel i v tomto ohledu dodnes
přinášejí více otázek než odpovědí.
[1] Ludmila Škrabáková „LSD Přežilo
a já jsem toho důkazem“ (článek věnovaný LSD a A. Hoffmannovi),
Regenerace 3/2006
[2] Albert Hofman “LSD –
Mein Sorgenkind“, Gebundene Ausgabe 2001 (citát
přebrán z německé wikipedie, heslo LSD)
[3] Tomáš Nawar „Hoffmanské kapky
(rozhovor s Dr. Albertem Hofmannem)“, REPORT 3/2006
