Sto mladých retů klábosí
ja sedě v prostřed
oslavy čehosi
vzpomněl si na léto,
jak šatit umí
světlo
co se snáší s vánkem
opilé - poledním spánkem,
jenž z lehátek svorně šumí.
Klesám
do srdce toho minisvěta
laskavou ruku
s horkými dary léta
mám už téměř na dosah
Ze země táhne se linka:
stromu kmen, košík a
má maminka
a za ní už jen slunce v dálce
její písmo na obálce
a známka s chutí ovoce.
Poštáku, vrať se!
dám ti, co jen budeš chtít:
mé čestné slovo, podpis,
co jen můžu zaplatit.
Já splet' se, pane,
vypadal jste jako Vy,
však místo Vás ho prý mám dát
jejímu synkovi.
