Báseň č. 19

Kéž by vítr krví Kristovou bičoval stébla trávy.

Kéž by slzy Mariiny svlažily vyprahlou zem.

Kéž by milenci vypili pot Maří Magdaleny jako lék.

Kéž by Cyrano mi daroval pero a klobouk.

Kéž by Romeo k snídani mi připravil jed.

Kéž by Jago mokré tělo mi utřel pavučinou.

Kéž by hloupost moudrosti myšlenky našeptávala.

Kéž by nedočkavost trpělivosti trny usekla.

Kéž by žárlivost záchrannou vestu věrnosti hodila.

Neopětované lásky mě jako šťastné hvězdy

z obloha do klína padají,

ale zůstává na mně,

co si přitom přeji.