Příběh sněhového rána

To snad andělé vyklízeli šatníky,

nebo se hádali,

nebo je sušili na kolíčku jen tak,

Bůh ví!

Jen co jsem vzal za kliku,

kousky trik, košil, spodniček i kanafasek

uvázly ráno ve větvích,

v zátylku i na knize našeho kamenného muže z památníku,

na popelnicích,

na zábradlí

i v lůnech cest,

lidé, jakoby se o ně přetahovali

je razítkovali páry vlastních bot...

Byla ještě tma

a ony světélkovaly

jak panenky vyplašené divoké

ve své přirozené kráse.