Ty jenž letíš vesmírem,
zastav se na chvíli,
zaposlouchej se do zvuku hvězd,
filharmonie Mléčné dráhy,
švitoření planetek a
dlouhých tónů meteoritů.
Všudypřítomný vesmírný prach
ti poradí kudy,
kudy letět za láskou.
Za zvukem harfy,
za teplem srdce,
za vesmírnou krásou.
Zastav se na chvíli
a poslouchej tu krásu tónů.
Nech svoji duši rozehřát.
Nepotkal jsi Schörodingerova koťata.
Každé letí na svoji stranu vesmíru.
A obě patří neodmyslitelně ko sobě,
jako já a ty.
Tak to je, bylo a bude.
Tak prosím zpomal a
zastav se na chvíli.
|
