Stockholm v lednu

1200 kilometrů na sever a všechno je jiné. Po deváté tam někde nahoře rozsvítí a zhasnou ve tři odpoledne. Naproti tomu v létě hrají kluci v parcích fotbal do jedenácti do večera a člověk nemusí chodit prakticky spát.

Nikdy jsem si jeho jméno tohoto ostrova nezapamatoval, lidé tu pečují o své leckdy i přes sto let staré lodě, ve kterých bydlí. Hejna racků se tu perou o stravu a v zimě, v zimě strašidelně nad ostrovem krouží.   Každá má cesta do Stockholmu začíná i končí právě tady, v silném místě, uprostřed a přitom natolik vzdáleném od všeho okolí.

Nemám stativ a nějaký kluk vedle mne jej má. Blýskám očima tedy po tom jeho a v tom se blýskne ve štěrku orezlé víčko od limonády - odhozený a nalezený pomocník k nezaplacení. Pokládám foťák na zem a víčkem štyluji každý jeho pohyb a sklon.

Nedaleko této lodi objevil v roce 1956 nadšenec a hledač pokladů  Andres Franzén ohromnou válečnou loď Vasa, která se tu potopila krátce po svém vyplutí a pak světlo světa nespatřila 333 let. Dnes je zastřešena a skýtá neobvyklou podívanou.