,,Bez víry si nedovedu svůj život představit!´´

S Tarzanem jsme se sešli v jednom zapadlém maloměstě. Byl zde hodinu předem, spoře oděn a zamyšleně se díval do dálek. Jedno bylo zřejmé, Tarzan dospěl a na lezení po stromech již jenom zvesela vzpomíná.

Tarzane, promiňte mi mojí zvědavost, ale je zřejmé, že jste se velice změnil. A naše čtenáře by jistě velice zajímalo, jak se to celé přihodilo.

Víte, mládí je krásné období, ale člověk musí hledat více, než fyzické požitky.

Ano, ale neříkejte, že to bylo ze dne na den…?

To opravdu netvrdím. Pamatuji si to přesně. Bylo to v dubnu. Tuším jedenáctého? Ne, to ne..bylo to určitě dvanáctého. Ano dvanáctého. To jsem se zrovna houpal po větvích … víte, je to krásné lítat si ve větvích, ale člověk musí chtít víc. A na to jsem právě jednou přitom houpání došel. Nedostal jsem žádné zvláštní znamení. Opravdu mi nespadl kokos na hlavu, ani na mě nepromluvila mamba černá.

Myslím, že je to tak se vším. Ať jste kdekoliv, najednou začnete přemýšlet nad tím, co pro vás život znamená a co by znamenat mohl…

Takže vás přepadlo jakési vnuknutí, pokud tomu dobře rozumím?

Ano, dá se to taky tak říci.

Ale jak vidím, nezůstalo to jen u vašeho vnuknutí…

Máte naprostou pravdu. Ten večer jsem vůbec nemohl nic pochopit. Přestalo mě bavit dělat cokoliv, co jsem kdy dělal opravdu rád. Najednou jsem věděl, že se musí něco stát a já si tak nesmírně ulevím.

Ale dlouho se nic nedělo…

Ne dlouho, to je špatný pojem… Musel jsem si nejdřív všechno ujasnit. Hlavně to, že se chci změnit a obětuji tomu svojí minulost. Potom to opravdu bylo ze dne na den, banány byly zralé a bylo čas sebrat úrodu. A stalo se to.

Co se stalo? Nenapínejte nás i naše čtenáře…

Objevili se v džungli zvláštní bytosti. Měli sandále, oranžové hábity a vyzařovali takovou zajímavou energii, že jsem byl jimi velice uchvácen.

Myslel jsem si nejdříve, že to budou UFONI, protože si myslí, že v džungli nikdo nebydlí a tak zde mohou tábořit a sledovat život na zemi.

…?

Byli to bratři z Hare Krišny, kteří se rozhodli být po nějakou dobu mimo moderní civilizaci, aby zaslechli jasný Krišnův hlas.

Přijali mě mezi sebe a stali se mojí rodinou. Otevřeli mi srdce, strhli pásku z očí a darovali mi celý svět. A pak jsem to pochopil, že bez víry si nedovedu svůj život představit.

Inu, ano ale přeci to je pochopitelné, každý musí mít svojí víru, nemyslíte?

Jistěže, ale není víra jako víra.

Víte, celý život je jedno velké utrpení. Naše mysl je utrpení. A Krišna si řekl dost! A vyšel tak z bludného kola, které se pořád točí, dokud to dost neřekneme.

Tím chcete říct, že jiné vyznání než věřit v Krišnu je špatné?

To bych si nedovolil říci, ale moje sestro, podívejte, že všechna náboženství mluví lež. Říkají nám, dělej to a jinak jsi špatný. Vidíte tu hru se slovíčky? Nejsme tu přece v soutěži o knížku-Putujme po zámcích. Hare Krišna je jinde. Je člověku blízko a ví, že jedině oddaný člověk bude šťastným člověkem.

Dobře, tak odbočíme trošku od tématu. Na čem právě teď pracujete?

Pracuji na cestě k osvícení. Je to cesta plná nástrah , kde nakonec vyjde velké žluté slunéčko.

A myslíte si, že po této cestě musíte jít sám, nebo někdo půjde s vámi, či již kráčí?

Nikdo nekráčí sám, vždy máme ze zády Krišnu, který nás podrží.

…         Ale teď mě budete muset omluvit, za chvíli bude zapadat slunce a já se s ním chci ještě rozloučit, abych ho ráno mohl s láskou zase přivítat.

Děkuji za rozhovor, bylo mi ctí.

My děkujeme a Vy již běžte, abyste to slunéčko ještě zastihl.

Hare sestro!( zvedl se ze země a pomalu se ztrácel v šeru…)

Hare Tarzane…