Prameny a pramínky

Maličcí andělíčkové v bleších domečcích zapomněli ponožky

a v lesích ztratili botičky,takže ženě-milence poté

strachy,ale i s prosíkem zaklepali ve snách na dveře,

aby u kamínek ,kde plápolá její vášeň,ohřály svou

promrzlou duši a pookřály na zkoprnělém srdci.

Doufejme,že noc nocí nás přes den neusmrtí!

Doufejme,věřme,že Homo-sapiens zakáže výrobu gumových pralinek!

Doufejme,věřme,důvěřujme,

že lidská spravedlnost neuškrtí zákonem slavíky

a ta Boží,že bleskem nesežehne racky a skřivany!

Splétá prameny vlasů do dlouhého copu.

Rozplétá pramínky řek.

Zaplétá věta tak,aby historie a čas měly o čem přemýšlet.

Od kdy je kámen kamenem?

/Od té doby,kdy člověk jim mrštil po člověku./

Od kdy je slovo slovem?

/Od té doby,kdy člověk jim zabil bratra svého./

Od kdy se Smrt Smrtí?

/ Od té doby,kdy si o sobě naivně myslí,že je Smrtí./

Od kdy je život životem?
/Od té doby,kdy E.T.povolil životu na Zemi vycházku./

Pět prstů,deset prstů,

zaťaté pěsti.

Já,ty,on,ona,ono

nedoufají,že noc nocí obměkčí kámen Mariinými slzami.

Deset prstů,

zaťaté pěsti.

My,vy,oni,ony

nedoufají,nevěří,že Homo-sapiens vřelým slovem smíří člověka

s jeho bratrem.

Zaťaté pěsti.

nedoufají,nevěří,nedůvěřují,že lidskou spravedlnost

a tu boží před lidským svědomím Smrt obhájí.

Slavíci,rackové,skřivani doprovázejí život na jeho vycházce

po planetě Zemi a vyprávějí se mezi s sebou o tom,

jak čas historii myšlenky zaplétal tak,

aby je člověk vědomě a svědomitě rozplétal ve věty a slova tak,

aby jimi tu lidskou spravedlnost odsoudil k věčnému

pletení ponožek a tu Boží nadosmrti k šití botiček

 pro zapomětlivé a neodpovědné maličké andělíčky.

Žena-milenka spí dál a já doufám,

že ji vůně gumových pralinek neprobudí.