|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Ležím ve tři ráno na lavičce. Lidé se prochází okolo mé potenciální mrtvoly a ptají se mne, jestli žiju. Odpovídam anglicky: I'm okay. Někteří do mě štouchají a ptají se mě: Můžu vám pomoct? Ne, děkuju nic mi není. Říkám si, co lidem vede k tomu mi pomáhat? Povinnost, slušnost nebo přirozená reakce? Chtějí si připadat lidštěji? Nevim...Také si říkam proč tu jsem? Nedokážu na svou otázku odpovědět a čekám dál. Chvílemi slyším zpěv opilých oslavenců, chvílemi jen ticho a hluk nočních taxíků. Dívám se na svůj stín, který mění svou polohu každým blížícím autem. Najdou mě. Neprozradím kdo, ale den na to začala nová etapa mého života.
|
|
|
