Kdo?
Stín stínu Slunce,
lež lži pravdy,
světlo světla pekla.
Historie, ta optimistická tragédka ve válečné vřavě,
a čas, ten zpustlý sklerotický erotoman,
v sobě našli vzájemné zalíbení.
Lilie pro Lilu.
Tulipán pro tuláka.
Mečík pro meč a přeslici.
Maceška pro macechu.
Růže pro Cyrana.
Líbezné líbeznosti po klavírním koncertu.
Zdvořilé zdvořilosti mezi Andělem a žížalou.
Laskavé laskavosti mezi človělem a lidožroutem.
Žena-milenka ztrácí svou tvář
a hvězda nad ní pozoruje zvědavě
tu groteskní proměnu.
Kdo ví,
odpustí
a kdo neví,
hodí šavle z toho do zelí.
Sirotek vteřina,
vdova hodina,
ženich den
a obhájce život.
Žena-milenka se bojí toho,
co vzejde z tělesného sblížení historie s časem.
Utrpení se zlatou obroučkou na hlavě?
Velekněz s hákovým křížem po funuse?
Ďábel lži pravdy?
Pseudonym stínu Slunce
a nebo Ježíš Světla pekla?
Kdo ví,
naprázdno nesýčkuje
a kdo neví
hraje si na totálního blba a analfabeta.
Lilo,macecho,tuláku,Cyrano,
zapalte pochodně
a ukažte Charonovi cestu z říše mrtvých ne svět Boží
do komnat lidských,kde vládne tuhý boj mezi přeslicí a mečem.
Kdo více za úsvitu přeje štěstí milencům?
Skřivan nebo slavík?
Kometa či Venuše?
Casanova nebo Hitler?
Žena-milenka natahuje ruce na pozdrav...
stín za ní se pohnul.
,,Jdi si.Jdi.
Vesmírem poletíš s E.T.,
historie a čas tě obelstí a zradí,
ale ke mně se ve vzpomínkách vrátíš."
Kdo ví,
mlčí
a kdo neví,
vědět nechce,
protože se strachy klepe sám o svůj mrzký život.
Lilo,macecho,tuláku,Cyrano,
až Charona přepadne nuda,
zaveďte ho na prohlídku do hnízdečka historie a času.
Vstupné je vaše Smrt.
Lež stínu Slunce.
Světlo lži pravdy.
Stín světla pekla.
Kdo ví,
ten odpoví.
|