Je tu ticho, je tu tma.

   Ležím a slýchám kroky.

   Nevím zda živé nebo ze sna.

   Jsem zde již celé roky.

   Zvuky hrobníkovy lopaty mě ruší.

   Nedají mi pokoje.

   Zvony na kostele často buší.

   Jen srdce mé ticho je.

   Studený mramor je bez citu.

   Já ho spoustu měla.

   Ležím v černém hábitu.

   Duše má se zimou zachvěla.

   Kořeny květin roní své slzy.

   Slýchám i nářky lidí.

   Proč jsem tady, proč tak brzy?

   Vždyť už mě nikdy neuvidí.

   Oči nemohu otevřít.

   Ruce se ani nepohnou.

   Chci žít, už nikdy nezemřít!

   Živí se osudu nevyhnou.

   Chci křičet, však marně.

   Ráda bych ven, nadechnout se.

   S rakví tu však ležíme svorně.

   Do života chci rozběhnout se.

   Musím zde být už na věky.

   Smutno je mi po vás.

   Smrt je krutá bezděky.

   Sním celou věčnost o vás...