Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Heraldikův strakatý osud (měsíčník Třetí věk)
Autor: Kremel Kryštof (Občasný) - publikováno 25.11.2008 (09:56:23)

Jméno Jiřího Loudy je v evropské heraldice pojmem. O tomto muži se dá hovořit jako o zajímavě popsaném papíru. Svou paměť totiž opírá o mnohé klíčové události československých dějin.

 

Významný heraldik se narodil v roce 1920 ve stínu kutnohorského chrámu sv. Barbory. K prvorozenému synu Jiřímu přibyl za tři roky bratr Zdeněk. Již v dětství se u pana Loudy projevilo nadání pro kresbu. Nebylo divu, vždyť jeho otec byl profesorem kresby.

 

K poctě zbraň

 

Již jako student reálky pochytil základy němčiny na letních táborech sdružení YMCA, ale ovládal i angličtinu a francouzštinu. Na chodbách reálky se potkával s básníkem Jiřím Ortenem, s nímž řešil politickou situaci a ohrožení válkou. V roce 1937 přišel náhle o matku a někdy v té době se rozhodl pro dobrovolnou službu v armádě. Jaksi samozřejmě cvičil v Sokole a také se učil jezdit na koni. Milovník husitů se dostal k dělostřeleckému pluku Jan Žižky z Trocnova, odkud odešel do důstojnické školy v Terezíně, kde ho zastihla okupace. Při obsazování kasáren německou jednotkou se setkal s paradoxem: „Nastoupili jsme a začali zpívat československou hymnu. Najednou vyběhl německý lajtnant a velel své jednotce k poctě zbraň,“ usmívá se plukovník ve výslužbě.

Demobilizovaný mladík se ze dne na den rozhodl k odchodu do Polska. Přes Radvanice u Ostravy se pak společně s dalším kamarádem dostali až do Krakova. „Ještě ve vlaku jsme potkali polského kapitána, který se nás ptal, proč se Čechoslováci nebránili. Říkal jsem si: měli jsme se snad bránit proti Polákům, kteří si vzali Těšínsko?“

 

Výcvik s Gerikem

 

V Polsku dále působil u dělostřelců. Nad Polskem se ale začaly stahovat mračna a proto musela československá skupina pokračovat v putování. Lodí Chrobry se přes Dánsko dostala do Francie, kde si ji už převzala Francouzská cizinecká legie. Jednou z památek na legii je pro sedmaosmdesátiletého pána vlastní ilustrovaný deník plný vtipných výjevů a karikatur z Alžírska a Francie. Ve francouzském Agde fungovali naši legionáři až do obsazení nacisty, kdy se mu podařilo prchnout do Anglie.

Na britských ostrovech nalezla azyl Benešova exilová vláda i výzvědná služba pozdějšího generála Moravce, ve které našel uplatnění i Kutnohorák Louda. Shodou náhod byl vybrán ke speciálnímu výcviku, už předtím se přihlásil k výsadkářům, ovšem jen málo lidí znalo přesné určení těch vojáků. Ve Skotsku vedle mnoha jiných mluvil s Viliamem Gerikem, tragickou postavou v době atentátu na Heydricha. „Gerik byl sympatický komunikativní chlapík. Doplatil na to, že po seskoku do Protektorátu už na kontaktních adresách nikoho nenašel a na posledním místě mu prý řekli, že ho budou muset udat. V zoufalství se raději na gestapu přihlásil sám a pochopitelně prozradil některé spojky. Přesto bych ho nesrovnával s Karlem Čurdou,“ uvádí absolvent důstojnické školy.

 

Nebyli jsme kamikadze

 

Zatímco se syn profesora kreslení připravoval na výsadek do okupované země, jeho otec a mladší bratr byli německými úřady internováni ve Svatobořicích u Brna v táboře pro příbuzné vojáků ze Západu. Zúčastnit se paravýsadku Bronze nebylo tehdy třiadvacetiletému kreslíři přáno – naštěstí. V průběhu příprav si poranil koleno a bolest se stupňovala. Nadřízení poznali, že s četařem aspirantem Loudou není něco v pořádku a vyřadili jej. I díky tomu byl přijat do Moravcovy tajné služby, kde zastával post radisty a zde i přivítal konec války. Později se dozvěděl, že letadlo s Bronze bylo sestřeleno už nad Německem a on vlastně unikl jisté smrti. „Nebyli jsme žádní kamikadze, ale ani jsme nepočítali, že přežijeme. Byli jsme na to veliteli připravovaní,“ konstatuje muž, který byl přítomen i návštěvě Edvarda Beneše a Jana Masaryka u kancléře Smutného.

Návrat do osvobozené vlasti však nevěstil nic dobrého. Přistání na Ruzyni Sověti zakázali, proto Britové museli žádat Američany o přistání na letišti v Plzni…

 

Vyznamenán

 

Díky zájmu o heraldiku se setkal s knížetem Karlem Schwarzenbergem, otcem současného ministra zahraničí. „Kníže Schwarzenberg byl velice noblesní muž a k takovým způsobům vedl i své děti,“ vzpomíná Louda. Kutnohorského vlastence čekal obdobný osud jako mnohé české dobrovolníky ze Západu. Sice mohl do roku 1948 pracovat v olomouckém dělostřeleckém učilišti, ale komunistům neunikl. Stal se obětí Akce D zaměřené na čistky mezi důstojníky. Neodsouzen protrpěl třináct měsíců v mírovské věznici. Poté ho zaměstnaly Státní lesy, ale o dva roky později už listoval letopisy v olomoucké univerzitní knihovně. Konečně měl čas na své „strakaté“ erby, tvorbu obecních znaků a praporů. Tam se seznámil s nynější manželkou.

Kromě zkompletovaných erbů nositelů podvazkového řádu (uděluje se jako nejvyšší vyznamenání britským občanům), nakreslil člen Podvýboru pro heraldiku při Poslanecké sněmovně ČR i svůj vlastní erb. Ze znaku husitského hejtmana Matěje Loudy z Chlumčan převzal břevno s hvězdou, doplnil je dvěma anglickými lvy a padákem. Člen prestižních evropských heraldických společností se výrazně zapsal do československé historie ztvárněním tuzemských státních symbolů  a prezidentské vlajky. Autor desítky odborných knih a přispěvatel Encyklopedie Diderot byl také dekorován řády. Jen namátkou: Československý válečný kříž 1939 za zásluhy o osvobození ČSR, Medaile za věrnost nebo Medaile za zásluhy z rukou prezidenta Václava  Havla.

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 25.11.2008 >

až bude magazín Třetí věk dělat reklamu pro Totem, tak si můžeš do příspěvků dávat odkazy na Třetí věk a vybízet lidi, aby ho předplatili svým rodičům/prarodičům nebo komukoli... do té doby NE!

Na Totemu máme několik sponzorů, kteří nás podporují a jediné co jim můžeme nabídnout je reklamní prostor na stránkách serveru, proto nevidím jediný důvod, proč by se na stránkách Totemu měly objevovat výzvy k předplatnému na nějaký časopis, se kterým nespolupracujeme.


<reagovat 
 Kremel Kryštof (Občasný) - 25.11.2008 > Quotidiana> Díky za reklamu. Aspoň je vidět, že se v redakci neflákáte a kontrolujete narušitele. Zítra se ve Vašem prostoru objeví ještě portrét literárního historika a kritika Mojmíra Trávníčka se stejnou vadou jako zde. Nezapomeňte tu chybu, prosím, napravit. A co, Quotidiano, říkáte samotnému textu? V rubrice "Popis části Totemu" jsem se dočetl-"Časopis: Redakce se snaží vybírat kvalitní příspěvky a vyvažovat je obsahově i datumově." Správné znění je snad "i datově" či "dle data".
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 25.11.2008 > Kremel Kryštof> 

uvítala bych, kdybyste si ty www odkazy smazal v rámci autocenzury sám...

 

snadardní příspěvek, který zapadá do cílové skupiny Třetího věku, nicméně na Totemu je poněkud jiná cílovka...


<reagovat 
 Kremel Kryštof (Občasný) - 25.11.2008 > Quotidiana> Nejsem editor, webový odkaz v příštím příspěvku smažte v rámci cenzury, děkuji. Děkuji i za kritiku, ale o jakýchsi "fiktivních" cílovkách ve Třetím věku i na Totemu pochybuju.
<reagovat 
 celulosa (Občasný) - 26.11.2008 > Kremel Kryštof> Chudáci báby a dědci bezzubí, tahat z nich koruny na mizerně odvedenou práci. Nikde ani slechu ani vidu po rozhovoru. Ještě že jsou důchodci hluší. Nikde vidu po ukázce parcí p. Loudy. Ale vždyt je to přeci jedno. Jsou všichni slepí. Ještě že mají všichni Altzheimera, aby to nepochopili.. Prosimtě moje výtahy do hodin na střední, a to je let, byly lepší. Souhlasím s redaktorkou výjjimečně. 
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 26.11.2008 > Kremel Kryštof> 

ani já nejsem editor... pokud víte, že něco někam psát nemáte, tak to tam prosím nepište... ušetříte mi tím práci.

 

cílovky na obou serverech jsou naprosto reálné :) - nicméně, pokud to přeložím do řeči běžných lidí - prostě vaše propagace Třetího věku tu je krapet "mimo mísu"


<reagovat 
 Kremel Kryštof (Občasný) - 26.11.2008 > celulosa> Jaký rozhovor? Můžete mi vyjmenovat další publicistické žánry? Toto je například žánr oral history, či životní příběh. Pokud Vaše výtahy mají lepší úroveň, potom jistě máte minimálně dvě ocenění Hospodářských novin v kategorii Reportáž.
<reagovat 
 Kremel Kryštof (Občasný) - 26.11.2008 > Quotidiana> Ano, jste redaktorka-kontrolorka. Nevím, co můžu a nemůžu psát. Práci bych Vám rád ušetřil, ale podoba textu se mi takto líbí a nechci ho osobně nijak měnit. Ano, člověk na něhož je obsah zacílen je reálný. Ale úvahy, na kterou kategorii má ten či onen časopis zamířeno, jsou věcí pracovníků marketingu. Samotná reklama na časopis Třetí věk se Vám nemusí lbit, což ale neznamená, že tyto mé texty si své čtenáře nenajdou.
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 26.11.2008 > Kremel Kryštof> 

když víte, že nemáte na konci příspěvku uvádět www adresy na server, který nepodporuje totem, tak je tam prostě neuvádějte... (na kvalitě ani obsahu textu to nic nemění), nehledě na to, že to bylo vždy na konci textu a v hlavičce

 

a jen tak mimochodem - jsem pracovník marketingu, pracuji s médii a pojem "cílová skupina" použivám minimálně pětkrát denně

howg


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter