|
Zasklená vyletěla tmou
možná nenasytnou můrou
křivým hrou
zasila hnízdo
rohového hrachu
tíže hrdelních soust
strachu pouť
díra v nežehleném nachu.
Se tměj se, se tměj se...
Tmí se
na klekání zvoní
sen své žádá oběti
stěny moučné
tichem hojí
srdce moje jak je ti?
Tmí se v děrách ušních komínů
slída škrtá vzdušné
písmo pominu
chrám si vpouští oknem řeku
topí rodinu
kámen do okna hoď!
uhodíš hladinu.
Se tměj se, se tměj se...
Až jabka čerti nechaj hlíně
pachole nebude krást v mlýně
pak dveře v řece převozníků
průchozí se nestanou.
Se tměj se, se tměj se... | 
