Na Skácelce v Kéniku

Útulné prostředí prokouřených stěn,

pojalo mě do své charismatické žluti,

nejapné euforie každodenních zpráv

a zpuchřelých starostí všedního života,

nedaleko tiše umíral rozviklaný kulečník,

přestárlý pes z posledních sil sténal

uvítací árie pod nablýskaným radiátorem

a všude tekly proudem alkoholy,

jejich specifická vůně protínala mlhu dýmu

i bezvýznamné obrazy omšelých telenovel,

unavená číšnice nahodila vlídný úsměv

a nastavila již méně vlídné ruce…

fernetovými jiskrami osvícený bob

slopnul posledního čerta

a přistoupil k rozhodujícímu tahu:

„Šach mat,

alespoň pro dnešek,

zavíráme vážení!!!