Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí ve sbírce Píseň o rytíři bez vlohy z kolekce Opáč-čněji talíře
Autor: KSTK (Občasný) - publikováno 5.7.2002 (09:53:25), v časopise 19.7.2002
další ve sbírce>

Píseň o rytíři bez vlohy


Ouzkosti hltala chvíle –
vesnici ovlád strach,
když kohout kokrhal tiše a schlíple,
kdy ženský zoufaly – ach!


Ty časy neznaly lítost,
syčely jako hadi.
Marně se hledala statečná bytost,
která bázeň přehradí.


Snad lépe bylo se učit:
„To vůbec – to trochu smíš.“
Vždyť přece nemohl nikdo tušit,
zdali je oprátce blíž.


V hospodě hrobová ticha,
vína smutek rozlil.
Ránem byl popatřen věšenec mnicha,
za Krista se pověsil
(na kříži).


To nejeden raděj sám skočil,
než by ho lapila saň;
bestie chlemstajíc krev jako vodu, pak –
co se má státi, se staň!


Slunce se zablýsklo zbrojí…
sešitou v děravej vak.
Starýmu bláznovi bušilo srdce
a zemi zrovinka tak!


Dubový palcát zná blesky,
co svedou setnout a řvát.
Hromově sprostě zlu pohrozil česky,
každej ho za to měl rád!


Vyrazil s hliněným štítem
pod kopec, kde stála smrt.
On tryskem načechral houserův chochol,
z ruky znal dávno osud.


Přetekly porůznu doby…
skutečně (i v pohádkách) –
dodnes však rytíře bez šance, vlohy
na kopci vidíme v snách.


Bílý cár větru se klaní,
teče krev a třísní šat.
Když padal bezvládně i s koněm vraným,
přestal se poslední bát.



(07/2002)











Poznámky k tomuto příspěvku
stín (Občasný) - 5.7.2002 > Mýtus jak hrom:)
Body: 5
<reagovat 
kostky (Občasný) - 5.7.2002 > skoro už balada. móóć se mi to líbí, ale jako by psavec neměl hudební sluch - vždyť ty verše strašně drhnou ;)
myslím, že je to škoda; ale jinak klobouk k zemi :)
<reagovat 
anonym1 (Občasný) - 7.7.2002 > Skoro Villonovská balada, její historický duch na mě dých dobou kdy, řinčení zbraní doprovázel krutý smích.
Když to člověk čte s intonací, příslušející danému žánru a době, nic nedrhne, naopak hezky se odráží od jazyka. Přímo skvostný kousek pro recitaci.
Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 18.7.2002 > Kdeyž takhle jdu někdy městem, říkám si, jako asi spousta a spousta jiných, kdo tudy šli, jak to tu vypadalo před několika více lety, kam se poděli Ti lidé...trochu jsi mi ty pocity připomněl, moc hezké...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 3 4 5 6 7 8 9 11 12 14 15 16 19 (20) 21 22 23 25
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter