|
Ta druhá
Na břehu mořském v písku tři pávi odpočívají,
vedle oranžová bytost stojí
a nad ní za zvuků větrné flétny v horkém vzduchu
třináct bílých holubic hieroglyfy vytváří.
Ženy,hlavy si posypte pelem,
oblečte režný šat
a muže z vladařského trůnu
laskavě sesaďte.
,,Máš recht,Bože,
že si s tím tvořením sekl.
Práce kvapná-
málo platná,"kývá hlavou Honza.
,,Aleluja!Aleluja!
Sabat matka,
matka-žena!
Marie,proklínám tě!"
vzlyká Mařenka.
Zaříká vodu,
vzývá vítr,
písek do ohně sype.
Hetéro,muž tě nenávidí!
Co žena-to Ďábel.
Co muž-tak bohužel i bohudík-jeden Bůh.
Ženy,hlavy si posypte popelem,
oblečte režný šat,
oči sklopte,
čas příchodu zla nadešel.
Páv a Aids,
oranžová bytost či harém,
holubice s mumií.
Na elektrickém křesle každému zmrzne úsměv.
Pod gilotinou každému vylezou oči z důlků.
Ve zpovědnici každý mluví řečí psychopata.
Co vyznání, tolik zatracení.
Co vykoupení tak bužel tolik Smrtí.
Takže bohudík věrné milování odpočívej v pokoji ještě.
Amen!
Skřivane,rozluč se ránem!
Slavíku,přivítej noc!
Nebe se zná ke svým vyvoleným milencům,
kteří jej o pomoc nežádají.
Ženy,hlavy si posypte popelem,
oblečte režný šat,
Ďábel si s vámi zatančí rejdovák.
Nevěra víru v nevěru pozpátku i ve škole odříká.
Smilstvo světelnou rychlostí posouvá milníky dějin dozadu.
Praotec a Pramatka tudíž v kolébce ticha
zbortí trojúhelník Adama,Evy a Páně.
Třinácté znamení sice otevře oči,
ale ospalý kohout k nebi nedolétne.
Palmový list,
šat z kůže,
hieroglyf.
,,Máňo,sapristy,
sousedka připálila buchty,"
křičí ze střechy Honza.
Zakrátko,zakratičko,
/až hvězda spadne na Zem/
žena muže zbičuje do bezvědomí.
Zakrátko,zakratičko,
/ až se ovšem noc rozvede se dnem/
muž ženu spráská potěhem.
Ďábel se tomu všemu kření.
Inu meči a přeslici se dobře daří jak ne světě,
tak přece i v pekle.
Na břehu mořském v písku tři pávi odpočívají,
vedle oranžová bytost leží
a nad ní za zvuků větrné flétny v horkém vzduch
třináct černých holubic prapodivné obrazce vytváří.
Tak nějak věrné milování si představuje svou Smrt!
| 
