Ta desátá
Kocouří licoměrnost,
kocouří pýcha.
Zebou nohy od zimy do podzimu.
Snad někdy pozná,kým v životě minulém byla.
Snad na schůzku s bohyní Maatou přicupitá včas.
Snad se sestřičkou Smrtí
zatancuje si
polku pěkně od podlahy.
Líbá nohy samotě.
Rytíři,vrať se zpět k princeznám do pohádek!
Zřícenina hladu bližší než svoboda-
tím blíž,blíž k blazeovaným perspektivám lidstva.
Svůdná cudnost svůdně a cudně
dodnes v pekle cídí zrezavělé hrnce.
Tím blíž k hladu-
blíž,blíž k bledému domu.
Vděčná vášnivost vděčně a vášnivě
plánuje ve stavu beztíže
příští stížnosti oranžové bytosti na lidskou rasu.
Tím blíž princeznám-
blíž,blíž k zlenivělému hadovi z ráje.
Zdravá chudoba zdravě a chudobně
s božskou prozřetelností
zabíjí nudu ve válce.
Tím blíž ke Smrti-
blíž,bliž k nastuzené bohyni Maatě.
Kocouří dotěrnost,
kocouří pokornost.
Vzdá boj?
Racek a moře.
Blíž,blíž k bludišti bledého domu.
Vzdá boj?
Srp a poušť.
Blíž,blíž k monstrózní pravdě
o zlenivělém hadovi z ráje.
Smrt s bohyní Maatou se snaží usnadnit
blazeovaným perpektivám lidstva
vstup na světovou scénu.
Šťastný konec kocouřích milostných spádů.
Kočka a pěnkava.
Člověk se chytře a záludně hrne vstříc záhubě.
Blíž k samotě-
blíž,blíž ke kartáči,hadru,vodě
a špinavé podlaze bludiště bledého domu.
Racek a poušť,
srp a moře.
Hvězdo,spi,
oči neotevírej.
Nohy ti stejně zebou od zimy do podzimu,
tak jako je Neomluvitelná Dokonalost lidské rasy? |