Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Singularita
Autor: Hrdý (Občasný) - publikováno 10.8.2008 (02:18:56)

 

Tati, co říkáš na Černé díry?“

Díry?“ řekl a podíval se na mě. Odhadoval věk. „Moc toho o černých dírách nevim.“

Jsou to hvězdy, jejichž gravitační pole je tak silné, že úniková rychlost z blízkého okolí přesahuje rychlost světla. Vše je uvnitř a nelze je ani zrentgenovat. Je to velká záhada.“

Nejsi na fyziku ještě moc malej? Měl by ses zajímat o holky a ne o díry.“

Je mi třináct, tati!“

Otec na mě znovu pohlédl a podivil se. Hádal míň. Otce ve třinácti nachytali rodiče v posteli s dvojčaty, zatímco já přemýšlím nad relativistickou singularitou.

A co ta Hela?“

Jaká Hela?“

Tu, jaks balil...“

Myslíš Nelu.“

Třeba. To je fuk.“

Jak fuk?!“

Táta se zamyslel. Věděl, že jsem přehnaně uctivý a připisoval to zděděné přecitlivělosti po matce.

Nela se ti už nelíbí?“

Chodím s ní do třídy,“ řekl jsem dost nemotorně a doufal, že to táta nepochopí.

Ale pochopil jen zpola. Vydedukoval totiž, že mě odmítla. Realita však byla horší.

Táta proto mlčel a objednal mi fantu. Seděl rozvalený v křesle, nohy široce od sebe, jedna ruka za hlavou a v druhé přidržoval cigaretu. Vypadal jako by mu ta kavárna patřila. Pak přišla servírka s fantou a usmála se na tátu. Napil jsem se.

Po chvíli přišel tlustý pán v obleku a pořád se smál. Položil kufřík na stůl a táta ho napodobil. Vyměňovali si papíry a tvářili se důležitě. Tlustý pán se už tolik nesmál a vzal si od táty cigaretu. Nelíbil se mi. Potil se na čele.

Ukázal tátovi číslo na papíře a řekl, že takhle by to teda nešlo. Ještě chvíli mluvil o riziku a pak si objednal expresso. Táta ho nechal vysypat cukr a pak se k němu naklonil. „Dobře mě poslouchej, tlusťochu,“ a chytl tlustého pána za límeček. Ten koulel očima a hádal bych, že se vzepře, ale jen zrudl. Táta mu cosi šeptal do ucha. Když skončil, tlustý pán se postavil a chtěl zařvat, ale zastyděl se. Byl zmatený a tak jen podrážděně řekl: „A stejně ti na to seru.“

Myslím, že ho táta prohlédl, protože tlustého pána otočil a nakopnul do zadku jako malého obézního kluka. Rozplácl se po zemi a hosti se posměšně zachichotali.

Udělal jsi velkou chybu – VELKOU! To ti vrátim...“ řekl tlustý chlapec a utekl, když si táta znovu stoupl.

Servírka došla k našemu stolu a zeptala se: „Máte ještě nějaké přání?“
„Zaplatím“ a podal jí peníze s vizitkou.

Když jsme odcházeli, napadlo mě, jestli je možné vzít tátu za ruku.



Poznámky k tomuto příspěvku
dadik (Občasný) - 10.8.2008 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
wandalka (Občasný) - 10.8.2008 > já tam tu výraznost vidím.......
má to pro mne smysl....



Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
kalais (Občasný) - 10.8.2008 > a je a není to tvůj typický styl
trochu měrky:)
ale jinak celkově nezajímavé a nevýrazné
postrádá to obvyklý šmrnc, jsi docela dobrý na miniatury, ale tady mně to nevzalo.


Body: 3
<reagovat 
 Hrdý (Občasný) - 10.8.2008 > kalais> on to musí bejt můj typickej styl, páč je to pokračování jedný předešlý a já si tak řikám, že neni moc možný, abych tak moc odbočil
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.8.2008 > kolik tak může být vypravěči v Babička umřela?
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.8.2008 > Termín „aspergerovská poetika“ není samozřejmě kodifikovaný. Odkazuju jím k Aspergerově syndromu, což je druh autismu, který se projevuje nedostatkem představivosti, potížemi v komunikaci a společenských vztazích. Tady bych vyzdvihla hlavně to poslední. Ty, zdá se, v posledních měsících vypisuješ útržky jednoho dlouhýho příběhu s výrazně autobiografickými prvky. Máme tu vypravěče, který úplně nechápe dění ve světě okolo, lidí v něm – a my zase úplně nechápeme jednání a myšlení vypravěče, všechno se děje jako by přes skleněný stěny. - Neříkám, že je to špatně nebo dobře, ale zdá se mi, že to tak nějak podobně je.

Tak mi taky došlo, že jsem nečetla zrovna tohle, ale že téměř totožný začátek má povídka Marlboro Classic. Nic proti tomu, ale člověk asi musí být tvůj hodně velký fanoušek, aby se tím dal ještě strhnout. Druhá varianta by byla, že bys napsal nějakej skutečnej delší, uzavřenej text, kde by se třeba tyhle monotónní diskuse i opakovaly, ale vedle toho by tam bylo něco víc, co by mohlo člověka zaujmout. Tady se může stát, že cosi vědomě buduješ, ale tak útržkovitě, že to málokdo kromě tebe pobere.

A pak je tu tak lapálie, že ty sice můžeš přesně vědět, kde co je a proč, druhá věc ale je, jak to přijme čtenář, který plně nesdílí tvou zkušenost. Tomu může kus „kouzla“ vyklouznout. Občas dost podstatný kus. Nechtěj se dostat do situace, kdy bys musel cokoli dovysvětlovat, protože to automaticky znamená, že se ti to tím textem nepovedlo. - Vedle toho si myslím, že každý text je komunikace, s někým, třeba sám se sebou, pokud jsi anální typ:), záleží na tvých komunikačních dovednostech a prioritách.




<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.8.2008 > To je právě to.

Představ si, že píšeš o Ludvíkovi, kterýmu se večer kolem devátý stane něco nečekaně dramatickýho. právě jsi v patnáctý části, kolem desátý ráno, Ludvík si obouvá boty a vyráží na menší nákup do sámošky za roh. Zatím se stihnul nasnídat, osprchovat, možná si ustlal a třeba měl telefonát - omyl. Ty seš natěšenej, protože ti je jasný, že to je jen taková hlodavá, podloudná předzvěst toho velkýho důležitýho - ale čtenář se nudí. Nemusíš na něj myslet, ale potom nemůžeš ani počítat s jeho vstřícností.
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 10.8.2008 > (nečetla jsem všechny komentáře pod, tak doufám že se neopakuju nebo neříkám něco, co už máte vyřešený...)
ale i mně připadá, že jsem něco podobnýho od tebe už četla (něco o vztahu otec - syn, a taky se tam řešilo, jestli už má holku...)ale nemyslim si, že by to bylo na škodu,
tahle věc se mi líbí
Body: 5
<reagovat 
b.b.humhal (Občasný) - 15.9.2008 > pěkný. dobrá momentka
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.8.2008 > pár neuspořádaných poznámek:

- nemyslím, že je tak důležité uvažovat o formě. na jednu stranu to ej svým způsobem sevřený, na druhou stranu, povídka je to asi ejn v internetovým smyslu slova, kdy i třeba jen dvoustránkovej text čtenáře unavuje

- mám pocit, že jsem to už někde četla. nevím, jestli jsi něco přepracoval, nebo se vykrádáš a opakuješ. nevím ani, jestli je to dobře, nebo špatně.

- máš zajímavou, skoro bych řekla "aspergerovskou" poetiku. nevím, jestli si to sám uvědomuješ - zdá se, že neuvědomuješ, ale dá se ti věřit? není i to jen stylizace? - každopádně tvoje třináctileté dítě vnímá jako mnohem mladší člověk a jeho způsob uchopování a popisování světa se příliš neliší od uchopování světa věkově odlišnými hrdiny tvých jiných textů (u tebe stejně vnímá a přemýšlí a mluví pětiletý i pětadvacetiletý člověk a to ej zvláštní)

- pro další potřeby bych se odpoutala od ichformy a zkusila situaci vnímat i očima dalších postav.

- ze zkušenosti mám dojem, že situace, kdy se jako by stane velký sladký nic dokážou víc odvázat autora než čtenáře.
<reagovat 
 Hrdý (Občasný) - 10.8.2008 > ztratila> leda bych ti někdy posílal svý povídky, já totiž tuhle jen zapomněl publikovat, je starší a nic jsem neměnil a je to další útržek z celkovýho obrazu

a o pětiletym klukovi jsem nikdy nepsal
<reagovat 
 Hrdý (Občasný) - 10.8.2008 > ztratila> co je aspergerovská poetika?

jinak už určitě víš, že nerad dávám do povídek cokoliv, co by nemělo smysl a tohle je zrovna povídka o třech vrstvách/směrech

pak jsem si ještě při čtení týhle svý starý uvědomil, že nekomunikuju se čtenářem tak jak se v literatuře většinou děje, ale že nějakym podivnym způsobem směřuju k co největší věrojatnosti ve formě (tady nejvíc na přímo komunikuju se čtenářem poslední větou, což se dá brát jako neúspěch, páč je to podcenění čtenáře)
<reagovat 
 b.b.humhal (Občasný) - 15.9.2008 > Hrdý> http://vasinasi.webnode.cz/o-nas/aspergeruv-syndrom/
<reagovat 
 Hrdý (Občasný) - 16.9.2008 > b.b.humhal> díky
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter