Závistivě hltám barvy šátku,

kterým se loučí den.

Slunce škrábe zlatým drápem,

ale na nevěstku stmívání nevyzraje.

Se smíchem,

chladivým poryvem otočí běh par nad rozkošnickou řekou

a poté se udobřují,

tetelícím vzduchem nad chladnoucím asfaltem

a studeným pohlazením potoka,

vytékajícího z podzemí.

Utekli jsme z toho těsného dne,

a propadáme se do nesvětla,

když sklo se stává zrcadlem

a stmíváme se do prolnutých obrysů.

Nahýbání spojených džbánků hrozí převrhnutím,

společně se vylít a stékat jedním proudem,

zaniknout, vyschnout nebo protéct až k ústí.

Stírám tvou podobu z víček,

když den se vloupal pod zavřenými okenicemi

a první paprsky odhánějí

tajemno zšeřelých obrysů tvé lásky.

Natahuji ruku a dlaní se snažím pochopit hebkost snu.

Prsty protéká tvá vůně jako když

obloha rozčesává své mlhy a hvězdy předstírají, že se zdály.

Tváří v tvář chichotání vystřelujících záblesků

rušíme smlouvu s nocí.