Lin Sien Ti (Občasný) - 18.7.2008 > Lyryk> V tom s tebou právě nesouhlasím. Už kdysi dávno vedl Baudelaire (ve spisu o výtvarném umění) tenhle spor a myslím že se správně přiklonil k obraznosti, která symbolicky, "obrazně a zvukově zachycuje a ukazuje" (onen pověstný les ze symbolů), ne moralizuje či jinak se krčí před vznešenou abstrakcí filosofických idejí a pojmů. Podle mne se (většinou) básnictví právě "zabývá" tím, že umně a zvučně skrze autorovo dílo ukazuje, co ve vnitřní či vnějším světě "JE" či "může být" obrazně ztvárněno a rozezvučeno ve slovech, ve verších. Nikoli že by to mělo sloužit idejím. Když mám v noci obrazný sen, který je svojí skladbou plný symbolů a jde např. o nějakou epizodu ve středověkých kulisách, nemyslím, že bych sloužil nějakým pojmům a ideám. A kdybych toto převedl do básně a někdo tam PAK hledal "dobro", "pravdu"., "zbožnost", "kacířství", jsou to jen jeho filosfující domněnky "nad" mými obrazy a ději, nad textem. Ale to, co jsem udělal bylo, že jsem chtěl sdělit obrazy vhodnou formou tak, aby vše vyznělo a oslovilo čtenáře.
Básnictví které "filosofuje" by se dalo připustit jen s velkými úvozovkami v tom smyslu, že skrze slova se (také, nikoliv nutně a hlavně) ukazuje nějaký rámec z pohledu autora na svět. Rozhodně ale ne, že by se většinou básnickou formou filosofovalo. Dokonce ani u "ideově" plných básních třeba takových zenových mnichů bych nehádal, že psali proto, že chtěli "filosofovat". Výrazu "hypotetická intuice" nerozumím. Intuice je buď jasná, nebo mlhavá. Pokud s ní nejsme správně spojeni, nefunguje. Pokud jsme, není zde prostor pro hypotézu, ale jsme naplněni harmonickou jistotou jejího vedení v souhře s myslí. Víme o správném kroku.
Novalise bych jako příklad filosofa nebral. To že sepsal kromě úžasného básnického díla i hloubavé filosofické fragmenty nebyla (podle mého pohledu) základní a hlavní osa toho, co a jak tvořil. To by pak museli být za filosofy považováni i Goethe, Schiller, Dante ad. Obrazy nemohou jít mimo výseč filosofie? Jakpak to? Když symbolicky zpodobním horu na které rozkvétají sakury a kde se na chvíli zasnila dívka - jaký je tu rámec filosofie? jaké pojmy bych k tomu měl vztahovat a proč? Jaké filosofické ideje? Pojmová abstrakce a symbolické zpodobnění není přece totéž. Básník, který by chtěl pojmově uchopovat to krásné, co ožilo v obrazech jeho básně, je něco jako vrah. Zabíjí totiž prožívané a ztvárňované ve prospěch "pojmového myšlenkového konstruktu". Filosofie pokud vím nemá co "obrazy" interpretovat, to dělá kritika literárního díla a používá k tomu jazyk pro básnické dílo přiměřený a vhodný.