|
Když se vracím ve vzpomínkách zpět,
bude tomu brzy již pět let,
tak se musím smát,
jak jsme se jen mohli ptát
a dole bloudit?
Museli nás za exoty mít,
my se ptali, kudy máme jít,
chceme do skladu,
nejsme lovci pokladů,
jsme jen dva bloudi…
Refrén:
Bloudíme, tápeme – a všech se ptáme,
jak jenom nejdeme – dřív než to vzdáme,
tady někde sklad…
Dveře do skladu jsou před námi,
celé dodnes nějak nedá mi,
jak jsme mohli být
takhle mimo jakoby,
k tomu se vracím…
Tehdy jsme se hodně nasmáli,
někdy člověk zkrátka zaválí,
kdo nás uviděl,
možná že z nás šok i měl,
sám se teď ztrácí…
Refrén:
Bloudíme, tápeme – a všech se ptáme,
jak jenom nejdeme – dřív než to vzdáme,
tady někde sklad…
|
