Pavouk
Prolog:
Pavouk tančí tango s mojí vílou
před trůnem, jež lidskému mozku podobá se
stvůrný pavouk sliní moji čest
a přitom pomalu okusuje moji milou její tvář,
její rty
a já modlím se
ať je to sen
ať tohle všechno
jenom
zdá se
Sen:
Spoutali mě
křičím bolestí
u zdi z vlhkého kamene
oslepen věrností
trpím
na hromadě z ohořelých kostí
hořím
stávám se matkou zrůdnosti
pláču
strachem padají mi vlasy
bičují mě
už vím, že jsem nebyl hoden krásy
trhají mi maso
lituji každé chvíle, kdy jsem nebyl schopen žít
vypalují oči
odevzdaný chvíli, kdy už nebude třeba snít.
Jak dlouho už to trvá?
kdy to skončí?
co takhle nebe?
NE!
zvracet bude z tebe!
žhavé železo laskat
hřeby hladit
v prázdných hrobech tance rozkoše
až schrány mrtvých budou praskat
uschlými cáry masa se bude vnadit
slepý
hluchý
v sebe ponořen
v konečné křeči svírat bude vlhkou zem
smějící se bestie zažene pryč
jen mrtvý pavouk v hrsti
kdo smát se bude
dostane pěstí
zabít
zničit
opustit utéct
ztratit
NE!
trpět budeš
moc jsi toho chtěl
znát a vědět
už jsi zapomněl?
milovat
prázdná bude odpověď
šťastný být
utíkat budeš a padneš vyčerpáním
pomoci jsi chtěl
místo toho budeš zabíjet
TAK SLYŠÍŠ???!!!
Vzbuď se přece!
Topíš se, rukama se mrtvých stromů chytáš
a ani nevíš, že jen po kolena stojíš v řece
zmíráš hlady a kolem tebe nebeská je zahrada
být chromý ti překáží v tom, aby jsi zpíval?
ještě si neokusil, co všechno život skýtá
a už smrt a hnilobu bys vzýval
Epilog:
Stojím sám
jsem sám
věčné prokletí
snovám sny
živořím
nekonečná staletí
jen tma a chlad
slizské stěny
má bolest úpí bolestí
mé bytí málo radosti skýtá
mé štěstí mrtvé je
naděje plane tajemstvím
VTOM SVĚTLO
objeví se
krásný závoj
krásný plášť
já schoulen po kolena stojím v řece
a skrýt se snažím svoji zášť
svoji bolest
svoji strast
pýchu svou
to rozhodnutí skočit!!
mít ústa a křičet v stvůrném tichu!!!
překonat ten prázdný pocit
tu propast stvůrnou
nekonečnou
s krásnou ženou tančit
a při tanci jí zdrtit míchu
ale
někdo ve mně ozývá se
někdo, kdo dává průchod citu
něco ve tmě dává té tmě vale
a utápí se v její kráse
něco, co mně se vůbec nepodobá
panika ze starých vzpomínek
jakýsi tvor divný ve mně hlodá
na slunce se dere
a tak ptám se:
CO CHCEŠ PO MĚ?
kdo vyvstáváš z řeky beznaděje
co chceš tu ve své nahotě
proč oči tak jasně jen ti září
kdo jsi?
kde se jen bereš?
vzpomínko
dej mi odpověď
kým jsi byla ve své samotě
než ke mně jsi přišla
zatím
tam kde noc je hustá jako stěny pavučin
tam kde ticho věčné je
tam kde pobývá jen ustrašený stín
objevilo se světlo zdání naděje
však zabito bylo otázkami
a dívku pozřela stvůra
a bílá barva černá zůstává
když na rameně sedí
noční můra.
1.Poznámka autora:
na stůl padl
špinavý hadr
sliz z něj teče pavouk neuteče…
2.Poznámka autora:
pavouk zpět do sluje kráčí
tma mu k životu prý stačí
3.Poznámka autora:
jenom vylez pavouku,
popolez maličko
„babouku, nafouku!!“
klepnu tě paličkou!
4.Poznámka autora:
pavouku se nechce
CHA!!
pavouk se bojí!!!
postranej strachem
ve své malé sloji
Pavouku!!
Máš smůlu!!
Seš v loji!!!
5.Poznámka autora:
po klávesnici pavouk z masa tančí
„mít ústa a křičet v stvůrném tichu!!!”
kousl by
ale bezzubý
jen čeká kdy to skončí
konec příkazu.
| 
