Za oknem hvězda smutně pláče,
na matné sklo slzy padaj,
okení rám tiše skáče
a skryté věci pokoj nedaj.

Jedna kapka po skle teče
druhá vedle cestu hledá
hloupě zírám v sedu, kleče,
odtrhnout zrak mi vůle nedá.

Kapky tečou tiše, prudce,
občas křivě, trochu dolu,
jedna druhé drží ruce,
němá krása, jak jsou spolu.

Asi němí, možná i nevidí
a ve svém citu, v tom mokrém kroji,
vyznávaj lásku, za ni se nestydí
jak tečou spolu, tak jsou svoji.

I když maj strach a slunce se bojí
protože pálí, svítí, hřeje,
až se ty kapky v jednu spojí
poprosím Boha, ať jim přeje.