Přichází ,,Básnění".

Stav totální opilosti,apatie,

blaženosti,nevšímavosti.

Setrvej!

Posečkej chvíli v té zahradě oranžové,

až rozkvetou černé růže

a na oblohu zelenou vyjde modré slunce.

A potom?

Smrt!

Toužebně očekává,kdy otevřeš oči

a uvidíš pod mostem na zkalené vodě

plavat bílé labutě.

Mámení?

Soužení?

Zkrvaveným kapesníkem utřeš zpocené čelo?

Bolesti,prokletá štěnice,

vysaj mi sny a představy.

Zamorduj dítě!

Stonkem zakruť kopretině!

Lůzo!Chamradi!

Do prdele táhni!

Já jsem hodna po světě chodit

a rukama dotýkat se zelené trávy.

Po mým žlutým Sluncem horko sice je,

z člověka však žár sálá.

Znebybním.

V sochu z mramoru se proměním.

Umělec ohrne nos nad živým falzifikátem.

Tak co zbývá?

Vystoupit z tramvaje

a zastat se sama sebe v šedi dne.

Čeho se bojíš?

V polospánku se mi vybavují známé obrasy muže.

Tápu.Žízním.

Srdcem bloudí duch

a cesty z toho skladiště zrezivělého odpadu nenalézá.

Bičuji se.Hladovím.

Ježíš Kristus se oženil s Maří Magdalénou

a uťatá hlava Jana Křtitele ze zlatého tácu

ke mně promlouvá:

,,Prvního muže vykastruj!

Se dvěma se pomiluj!

A čtvrtého namasíruj!"

Dusím se.

Vzpomínky v holinkách s deštníkem v ruce

a s plynovou maskou na tváři

směšně poskakují do neznáma.

Černé vlasy.

Asparátová džungle.

Čekám.

Vůně.

Černá díra mě uhranula,

tak přitáhla svou oběť.

Utíkám od tebe.

Oči.

Nekonečné harakiri.

Obejmi mě.

Prsty.

Sousoší Amora a Psýché.

Hazarduji,

když důvěra ve mně onanuje.

Vřelý a vroucí hlas plný pochopení

pro mé prachobyčejné problémy

upozorňuje na psychiatrickou léčebnu

plnou zletilých Samozvanců a Mravokárců.

Bojím se!

B o j í m!

Hláskuji.

Dva transvestité zívají,

ale ještě s chutí předvedou divákům pěveckou show.

A tam u baru se díš i ty.

Drink popíjíš

a já,Eva,ti nalévám další.

Školačka Boží 2001