Stvoření a jeho účel není bohužel v naši rozvojové civilizaci příliš znám. Zasvěcenci poznávají z mystických meditací, kde prožívají Jeho struktury s výkladem, že připomíná svojí strukturou a vztahy obrovský podnik, kde vše má své místo, roli. Ohromuje ho i spleť vzájemných vazeb. Je v Něm hierarchie postavení, úkolů i zodpovědnosti. Obsahuje nekonečné bohatství Boha, nekonečné množství vesmírů a světů, v kterých je vše co si dovedeme představit, ale daleko více toho, co už nemůžeme chápat. Není nic mimo Něj.

Ve Stvoření jako v gigantickém podniku existuje plánování, zkoušky i příprava na nové úkoly a přesně dané podmínky postupu po stupních hierarchie. Rovněž nepřetržité hodnocení, odměňování i postihy za nekvalitní práci i přesunutím na nižší funkci. Vše tu má svoji cenu, jako peněz se používají různé druhy energie. Je tu rivalita i žárlivost a snaha dostat se výše. Horní dimenze dohlížejí na spodní, které je musí respektovat.

Lidské ego jakoby narušuje dokonalost Všeho ve Všem, protože se zablokovalo vůči svým božským částem a snaží se rozhodovat za Ně. Tím vytváří chyby a zmatky, protože to neumí. Dokonalost však zůstává zachována, protože Její zákony platí stále.

Podobně jako s vesmírem je to i s každým mikrokosmem osobnosti. Je to vlastně prosté, jen mít vůli přijmout Realitu. Umožnit, aby všechny části hierarchie osobnosti dělaly co jim přísluší. Ne jako mág, co si myslí, že si svým myšlením se vším poradí a tak často udělá hrubou chybu za niž je potrestán, ani ten, který nechce dělat nic. Vyšší Já ho pak tlačí k tomu, aby se také vyvíjel aby se plnil učel individuality. To je úkol karmy a ten platí i pro všechny části osobnosti, opět jako v každém podniku. Nic nového, vždyť je známo, že zásadní otázky člověka má řešit svědomí či intuice.