bůh
po nekonečných týdnech,
vracím se zpátky do reality.
děsí mě tento uspěchaný svět.
člověk tu nestihne říct
ani pár rozvitých vět
a ostatní už si myslí,
že o něm vědí všechno.
o jeho minulém životě,
zájmech a závislostech
pak připisují to náhodě
když zjistí,
že je to trošku jinak.
snad trochu líp,
ale pravděpodobnější je hůř.
"jsem pesimista."
mít špatnou minulost
taky nejste optimista.
táhne se za mnou,
jak rulka toaletního papíru.
a bude se mnou celý život.
"má to nějakou cenu?"
nevěřím nikomu,
tak proč bych měla jemu.
on, říká se mu osud.
copak věděl,
že takhle skončím?
možná jsem takhle spíš začala.
a všechno co bylo,
jsem totálně posrala.
"existuje snad bůh?"
jestli jo, tak proč tohle dopustil?
můj život, i světové války...
"proč všechny nás opustil?
to je snad mrtvej?
nebo se před námi schovává?"
a proč hodně z nás
si ho pořád nalhává?
nepopírám že bůh není.
snad teď momentálně spí
každej potřebuje odpočinek
od života
a jeho těžkých činek. |