Železné panny…
Je všude plno rozkvetlého
růže, macešky, máky plané,
však ty v posteli rozestlané
a z recepisu prastarého
si z trnů růží hojíš rány..
uzavřen v objetí železné panny
co krutost v lásku přimíchá,
a šeptá sliby do ticha
těch vůni všech,
co je jich kolem..
potěš se také se svým bolem
jen ten co pálí očistí Tě..
a potom znovu, jako dítě
tabule černě nepopsaná
budeš schopen vonící rána
přivítat tak, jak zaslouží si…
Posledni doušek z její mísy
jedu, co chutná silným vínem…
potěš se ještě s jejím klínem
v orgasmu, který ledem pálí..
trnová koruna prý králi
spíš nesmrtelnost zajistí..
a duše snad se očistí
a srdce, dá si pozor příště…
vždytˇ trny patří na smetiště
a růže i ve vázách voní
a svět zas bude dětské hřiště
a zdát se bude
zase o NÍ ……..
|