Monopol na Vánoce

Vánoční světýlka výstražně blikají:

„Tahouni prodeje sprostě se k vám vkrádají“

Armáda umělých Santů šplhá po balkonech,

pytle hraček z reklam houpou se jim na zádech.

Králové kýče,

děti poddaní.

Chce se mi křičet :

„Zastavte to bláznění!“

Čepku výstražně rudou učinil modou.

Džungle komerce zničila nám tradice.

Ježíšek nestíhá jít s dobou,

pozdě kampaň začíná.

Už nepomůže mu duch Vánoc,

ten opíjí se kolou.

Co když za pár let tvorečkovi malýmu

popíšu svůj dětskej svět

a on bude chtít důkazy?

Co když neuvěří,

čemu věřil dědy děd,

potom budu muset přilákat

Ježíška k nám zpět.

Jak ho najdu v deliriu?

Schovanej před Santem,

následně po tom,

co moda stala se diktátem.

Zkroucenej v bolestech,

už není tím, čím byl.

Jiskřičky v očích vyhaslé,

trochu víc teď pil.

Sbalenej do sebe,

slzy v očích.

Sám proti sobě stál

a netušil,

co způsobil tím,

že ten boj vzdal.

Vánoční monopol Santa přebírá.

„ Díky, tušil jsem“,

sebejistě loučí se krátkých proslovem.

Mnou hledaný a nalezen,

marnou rebelií zatracen.

že o Vánoce připravil svou zem,

přestal být sobě přítelem.

Já zklamaně svůj zrak odpírám,

zbabělost v srdci není tím,

co dětem ráda povídám.