V červené růži je láska skryta,

ta barva říká - Mám Tě rád.

Tou člověk myslí - možná jsi ta,

o které se mi začlo zdát.

Když bílým květem obdaruješ,

jak šeptal by jsi: "Anděli,

v mých očích vždycky čistá budeš,

i kdyby nevinnost Tvou popřeli."

Žlutá je cena za nevěru,

ta daruje se ve zlosti.

I když je krásná - na mou věru,

tak skrývá plno hořkosti.

Co ta, jenž růži jmého dala?

V té bílá s rudou snoubí se,

ta volá: "Kéž bys milovala,

i když to možná nesmí se..."

Modrá, ta sluší jenom Noci,

 je příliš temná, děsivá.

Tou říkáš: "Holka, hrozně Tě chci",

ale láska to nebývá...

Stříbrnou růži občas nosním,

ta barvou je spíše erbovní.

Buď na ni hodná, pěkně prosím,

až změní se v kvítí hřbitovní.

Černou, tu dejte na hrob králi,

ta kvete jednou za sto let,

když slyšíte, jak ji někdo chválí,

jsou velké změny na dohled.

V barvě růže se duše zračí,

tak velký pozor na výběr!

Ne každá růže Lásku značí,

z některých zní jen requiem...

Hmmm, zase návod... Příště už asi vážně zařadím nějakou poesii :-)