Jdu městem ,

když tu zebru zřím!

je to divné,

ale už  ničemu se nedivím.

proč také?

vždyt já viděla jsem zázraky

a jaké!

ovšem po chvíli

zjistím,

že se můj zrak nemýlí

a zebra mi leze oknem do bytu!

je sice mnoho zlodějů a prevítů,¨

ale zebra tvor loupeživý ?

jdu blíž

a zjistím,

že tento vjem je lživý.

Jsem z těch,co na  krátkozrakost doplácí,

nosit brýle se vyplácí,

zatápu v batohu

najdu brýle a vyndám je z pouzdra-

jejich brlohu.

Najednou otvírá se jiný svět,

co předtím šmouha v dáli,

nyní hezký květ.

Podívám se na tu zebru,

Která je tak troufalá-

Vždyt kdo to  viděl,

Aby zebra do okna šplhala.

dívám se, mé oči žasnou

že přehlédly skutečnost nyní jasnou.

Však možná by lepší bylo,

kdybych brýle sundala

A neviděla tedy to,

co s nimi jsem uzřela.

Kdepak zebra!

Světe div se,jakou smůlu mám,

zlodějíček v pruhovaném

zavítal k nám.

Chci zavolat  policii ,o vězni jim říci,

ale nemám mobil v kapse,

V bundy rubu ani v líci.

Okolo mě prázdná ulice,

nikdo nikde

A mně před očima vyvstává police,

kde mám mobil,svoje peníze,šperky a cennosti,

Ty věci jsou zcela na očích,ke zlodějově radosti.

Co teď?

Není jiná možnost,

(aspoň já ji nevidím),

Než že vrazím do bytu

a zloděje zadržím.

Jak říkám, tak udělám,

pro strach uděláno mám.

A tak do bytu vbíhám

a najednou vnímám,

že zloděj je  ozbrojen.

chci přemýšlet,jak z toho ven-

ale je pozdě.

Zloděj vytáh pistoli

Rána

A už nic nebolí.

Poslední má myšlenka:

Doufám,že ji chytí,

Hnusnou zebru s pistolí…