Spletí chodeb, cesta snadná,
Zlatá nit je kompasem.
Hledej co máš, neodbočuj,
Nepouštěj vlákno, drží tvůj svět.
Svíráš je.
Lze vrátit se zpět.
Vycházíš ven, za zády vchod,
Oddechnout se chce.
Nití co tě k světlu vedla však
jsou ruce svázané.
Stále se vrací sen v mé posedlosti,
Proběhnout labyrint bez pomoci,
Utrhnout sladké plody,
Z chodeb se vynořit,
A najít svit slunce,
Lze rozmotat utažené smyčky?
Jen pomoc ručiček nelítostných hodin,
co tikáním sladkým, jak slavičí zpěv,
chladným jak sýčka mrazivý sten,
ukrajují dřeň naší přítomnosti.
Od narození se učíme projít bludištěm,
Marně.
|