S ironií na vlásku,
tančí párek žluťásků.

Měsíc usnuv tuše klid,
hvězdou pocti v objektiv. Závan

chladu v poušti deště,
žluťáskům se nechce ještě. Do polí

pro klas ztracených,
k zemi větrem zkosených. S ironií

pod víčka,
propusť světlem bez trička.