Na stole zůstal tu v hrnečku po tobě čaj,

to mám rád lásko má, častěji se mnou si hraj.

Pomalu vychladá, jako cit – dlouho a líně,

kdo by si všiml že usedá prach na hladině?

Pod ní už není nic, o co bych napříště stál,

špinavé dno, chuť tvých slin, sáček, lžička a kal.

Jsem na tom asi zle, považ! Vždyť já hledám taje,

už v každé sedlině od nedopitého čaje.