Jsem pirát na moři,

na lodi s osmi plachtami

a přitom chtěl bych být

klukem ze sousedství.

A tak se plavím

a pozoruji nebe.

Hejna ptačí, vždy oblohu jinak zaonačí,

tak nějak do křiku.

A věřte, že život piráta

vyměnil bych bez váhání má paní

a stal se pěstitelem orchidejí

a každé ráno vpletl bych vám jednu do vlasů zlatosrdéčko.

Přestože nevidím konec oceánu,

chtěl bych do deníku lodních psát verše pro svou pannu

a věřit na metamorfózu,

na křídla co mě změní.

Místo toho stojím sám na přídi,

trhaviny k srdci připevněny,

ne, nebojím se, věřte mi.

Vždyť jen se rozletím

za těmi ptáky do křiku.