Právě se vrátil zpocený z fabriky,
z huby mu táhne, snad jed čili papriky.
První nač ptá se mě: " Co vařilas k jídlu?"
Já sjedu ho pohledem a pošlu ho k mýdlu.

 

Kdepak je svádění, kdepak je láska?
Když díváš se na chlapa, co krká a mlaská.
Následně nádobí, když po jídle myji,
vyprávý nadšeně, že Sparta vyhrála nad Slávií.

 

Romantická večeře pro tohodle poetu,
je párek s hořčicí v nádražním bufetu.
Pak zapadnout do hospody na chlazenou dvanáctku,
kde přibívaj rychle čárky na pivním podtácku.

 

Když po osmém pivu, dělá, že rozumí politice,
je jasné, že zítra se nevzbudí bez opice.
Zouvám mu boty, k posteli stavím mu kbelik.
"Sakra, Pepane, neměls chlastat tolik!"

 

V noci hlasitě chrápe a bere mi peřinu,
ráno že opil se, bude mi dávat za vinu.

 

I když denně nadává, kde druhou má ponožku,
na botech bláto, snad přehlédl rohožku?
Když jí, tak si nebere talíř a drobí po bytě,
usínajíc funí mi do ucha hlasitě.

 

Ale když v neděli srká horkou kulajdu,
vím, že lepšího chlapa stejně nenajdu.
Jak moc se milujem ve skrytu dobře víme,
bok po boku už třicet let se s láskou nesnášíme.