|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Moje milá z Moravy si koupila nový mobil a ihned mi zatelefonovala po svém obyčejném levném telefonu oblíbeného typu "pevná linka kroucenej drát:"
"Brouče, já jsem na tom starým mobilu měla jako vyzvánění Valčík na rozloučenou a líbilo se mi to, mohl bys mi nadiktovat noty, ono se to tam dá přímo zadat jako moje vlastní vyzváněcí melodie."
"Jistě, ale já to vždycky hraju v F dur, to ti nevadí?"
"Co to znamená, to F-dur?" zeptala se ta dobrá žena.
"Nó, je tam jedno takový jako když béčko na notě H. Ale já to s ním pokaždé hraju a ladí mi to docela dobře, dokonce je to přesně podle not." odpovídám jako hudební teoretik.
"Nene, brouče, to by určitě nešlo, žádný béčka ani křížky tam zadávat nemůžu. Nic takového se mi nenabízí."
"Já ten Valčík mám taky v C dur, víš, v těch Písničkách pro děti, cos mi kdysi koupila, já to zkusím pohledat, padaždí minútočku." požádal jsem ji svou skvělou školní ruštinou, které Ona tak dobře rozuměla.
"Tak hledej, hledej, mám radši zavolat za chvílu?"
"Nemusíš, já ti to najdu v přímým přenosu... á, už to mám, je to ve druhém dílu a je to zaručeně bez veškerých křížků a béček."
"Tam mi diktuj noty, já to tam budu palcem zadávat." dychtila Ona brouček.
"Pózor: G, C, H, C..." diktuju.
"Moment, žádný H mi to nenabízí, co mám proboha dělat?" volala zoufale.
"Asi má ten mobil anglickou notaci, tam mají notu B místo naší H." objasňuju jí základní věci.
"Tak já tady zadám B místo H, ale jak je ten Valčík dál?"
"E, D, C, to D je dlouhé."
"Dlouhé D tam taky nemůžu zadat, jenom D... teď ti to přehraju."
"Počúvam."
"Brrr, to je nějaký divný." povídá Ona a ani mně se melodie moc nepozdávala. Jako začátek slavného Valčíku na rozloučenou to rozhodně neznělo.
"Už to mám," povídám jí vítězně, "to úvodní G musí znít o oktávu níž."
"Jenže nic takového tam nemůžu zadávat, nějaké blbé oktávy."
"Bez toho ten Valčík na rozloučenou zadat nepůjde, první G to hraje moc vysoko."
"Dobře, brouče, já tedy zkusím Ovčáci, čtveráci, ale znám jen první tři tóny: C, E, G."
"Ty znám samozřejmě taky, podívám se do toho zpěvníku pro děti - ba ne, Ovčáci tam nejsou, tenhle těžkej opus prostě vůbec nepublikovali. Já to zkusím vybrnkat na klávesách."
"Dobře, polož si telefon na své slavné varhany jako vždycky a hraj mi Ovčáky tiše do ouška, já tě budu bystře kontrolovat, jak ti šmatlají prstíky po klávesách."
Nakonec jsme se (po určitém přehrávání) dohodli, že "prostředek skladby" je E,E,D,E,F,D a ona to tam zadala, stejně jako "finálovou kadenci" E,D,C. Pak jsme už jen poslouchali, jaké tóny mobil vyluzoval. Dvě noty E za sebou to hrálo jako dlouhé E a rytmus to nedodržovalo, ale Ovčáci se v tom při troše dobré vůle poznat dali. A brouček měla svoji vlastní vyzváněcí melodii. Jen mi ve zmatku zapomněla říci číslo nového mobilu, budu se jí muset honem zeptat. Pak jsem zjistil, že je stejné, jako to původní číslo - ta dobrá duše si tam vložila původní SIM-kartu.
|
|
|
