|
| |
 |
Z hor himalájských
Autor: Sven (Občasný) - publikováno 21.4.2002 (00:26:37), v časopise 2.5.2002
|
|  |
|
Prošlapaná cestička vedla do hlouby lesa a ve stínu mohutného starého stromu se stáčela k řece. Za dřevěnou lávkou nasáklou vodou z nedávných lijáků a za nevysokou skalkou na které se na chvíli jakoby žertovně ztratila pokračovala podél říčního toku v protiproudu. Procházela stále hlubším zalesněným údolím ve strmé stráni dlážděná sypkou břidlicí, místy hladkou, jindy zdobenou spoustou drobných prasklinek, až k maličké chaloupce postavené s několika nahnilých klád a černého igelitu potřísněného zářivě bílými skvrnkami ptačího trusu. Zde si znavení cestující mohli dopřát chvíli oddechu. Na dřevěných lavičkách uleviti bolavím nohou, vypíti sklenici mléčného čaje s trochou štiplavého koření, vyměnit pár přátelských slov či zakouřit hašiše s vypůjčené dýmky, neboť věděli že cestička je povede zase dál a nenechá je zabloudit v nekonečných kopcích a skalnatých roklích hor, kde dosud spravedlivé zákony přírody nedávají místa zákonům lidským. Ještě hodnou chvíli se proplétala mezi vysokými stromy, občas zdobená popadanými a tlejícími kmeny až k travnaté stráni porostlé spoustou horských bylin, snad všech barev a jejich odstínů mi známých. Vzduchem nasyceným jejich rozmanitou vůní se neslo mečení stádeček horských koz, pobíhajících mezi igelitovými, dřevěnými i kamennými domky a jejich přívětivými obyvateli. A jedna z vůní přicházela společně s kouřem rozdělaných ohňů a dávala znamení bosým dětem pobíhajícím po rozkvetlých stráních při západu slunci, že nadešel čas večeře.
|
|
|
