|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na tvoji lavičku v parku
dnes napadal sníh,
zakryl i rozmarné vzpomínky,
co zbyly z léta.
Ukrytým ptákům se do očí
nepřítomných
šlehnutím bolesti
vzdálená postava
vplétá.
Tak jako město i ty
se teď pod sněhem ztrácíš,
lampy jak bludičky
kalnými hlasy tě zvou...
Za očima buší
zatracení rudí ptáci,
a dokud nedáš jim, co chtějí,
nepřestanou !
Sněhové šrapnely
řežou a zraňují tváře,
výkřiky v husté tmě
hledají
záchytný bod.
A když pak dotepe
modlitba pro samotáře,
tady a teď
zvolna vyplouvá
z hlubokých vod...
|
|
|
