mezi mollovým prachem

se zase pod postelí krčí

další duše s poztráceným peřím,

vítr ji šeptá cosi o duze,

tak pokládá dopis s křížkem na polštář
 

Horkou dlaní jí tak po srdci přejet
a v koutě rozehrát na varhany
tu Modrou o slunci. 

v šedi dýmu, šarlatových zápěstí a dutých sklenic

dusí své pošlapané a prošlé chvíle

děti,

jejichž matka se pro krajíc chleba

pozdě k ránu staví do stínů pouličních lamp
 

Umět jim tak pověsit na zeď
všechny obrázky ze snů
a za ruku je odvést do hor.

na záda ti bližní
přilepí malbu tebe s vypíchlým okem
a prasečím ocáskem
a pozítří si k tobě přijde
pro šest kostek cukru do kávy
  

Obléct jim tak tvůj svetr,
aby už ve společné skříňce
nesypali popel na motýlí křídla.
 

za cizí čest se plyšoví hrdinové
pomocí želez v blátě měří,

a zítra se batole doví,

že úsměv svého Pána nespatří
 

Nasázet tak do rudého bláta
kopretiny, několik slunečnic
a fialový šeřík.
 

a potom

odletět na vážce

a vy tak letět se mnou